Jsem Petra Vojtová a jsem máma dvou holčiček. Jsem Češka a své dcery vychovávám krom mateřštiny i v angličtině, už od zavinovačky.

Já sama mám k cizím jazykům blízko. Jsou mým celoživotním parťákem. Vyrostla jsem v bilingvní česko-slovenské rodině, jako malou mě táta učil anglicky, později jsem podlehla kouzlu španělštiny a nakonec jsem vystudovala obor překladatelství-tlumočnictví na FFUK (angličtina-španělština). Na škole jsem spoustu let strávila i s ruštinou a němčinou a nedávno se mi připletla do cesty dosud nepoznaná polština. Mám to štěstí, že cizí jazyky se mi staly srdcovkou i profesí.

Když se mi narodila první dcera, toužila jsem po tom, aby měla přirozený kontakt s cizím jazykem už odmala. Aby si k němu vypěstovala stejné nebo alespoň podobně přirozené pouto jako k mateřštině. Začala jsem pátrat, číst, studovat, vymýšlet a zkoušet. Cizí jazyk – v našem případě angličtina – se u nás doma postupně zabydlel a dnes je naprosto přirozenou součástí našeho života. V angličtině si hrajeme, čteme, zpíváme, malujeme, tvoříme, radujeme se i zlobíme. Stejně jako v češtině. Na začátku jsem měla trochu obavy, pochyby, zda to někam povede, ale samotnou mě překvapilo, jak to všechno do sebe krásně zapadá. Jak přirozeně dnes už obě dcerky angličtinu vnímají a aktivně používají, aniž by to bylo na úkor mateřštiny.